František Dohnal - mlynář, majitel
Historie automatického válcového mlýna v Kvítkovicích se začala psát 25. dubna 1904 v Topolné čp. 117, kdy se zde narodil František Dohnal, mlynář, zakladatel a majitel automatického mlýna v Kvítkovicích čp. 155.
František se narodil jako první a byl tak nejstarší z pěti sourozenců Dohnalových manželům Terezii Dohnalové, roz. Macháčkové z Topolné a Františku Dohnalovi z Komárova. V září roku 1906 k Františkovi přibyl mladší bratr Josef, v prosinci 1907 sestra Marie. V březnu 1909 se narodil Cyril, ale žil jen několik dnů a po pár dnech zemřel. Neštěstí provázelo rodinu i nadále. 9. února 1910 umírá ve věku 27 let na následky vážného zranění při nehodě povozu otec dětí František Dohnal. V té době bylo jeho synovi Františkovi 6 let. V květnu 1910, 3 měsíce po smrti otce se narodila nejmladší dcera Ludmila, které říkali pohrobek.
Život rodiny po smrti otce nebyl jednoduchý, rodině se nedostávalo financí ani podpory, Terezie zůstala na uživení sebe a čtyř malých dětí úplně sama. Rodina živořila a Terezie se rozhodla jít do služby, jak to dělala už před narozením dětí, aby vydělala na živobytí. Odešla pracovat na panské dvory, statky, hospodářství po celé Moravě a sebou vzala nejmladší dvě děti-dcery Marii a Ludmilu. Starší kluci zůstaly v péči babičky Františky Dohnalové na Komárově (maminky zemřelého Františka), která se o ně i přes nesouhlas části rodiny starala. Sama byla matkou 12 dětí, proto ji osud vnuků nebyl lhostejný.
Ze vzpomínek pamětníků víme, že kluci neměli dětství jednoduché. Maminku měli ve službě i s dvěma mladšími sestrami a oni sami zůstali trpěni pod střechou prarodičů, kteří se jich ujali. František, když to jen trochu už šlo začal už od 14 let začal pomáhat ve mlýně v Kudlovicích, kde pobýval od 1. října 1918 do 2. listopadu 1919 u pana Františka Talaše, mlynáře. Dalším mlýnem, kde František pokračoval ve svém vyučení mlynářskému řemeslu byl mlýn v Napajedlích, který patřil mlynáři Josefu Janišovi. Zde dokončil vyučení a pobýval tu od 2. prosince 1919 do 31. prosince 1920. (Mlýn stával zhruba v místech pod dnešní prodejnou Lídl směrem k řece Moravě blíže ke Chmelnickému mostu). Mlynářskou zkoušku vykonal 27. ledna 1921 u pana Františka Sládečka, mlynáře v Otrokovicích s dobrým prospěchem, čímž mohl být prohlášen za pomocníka mlynářského. Potvrzení mu bylo vydáno dne 10. února 1921 Společenstvem mlynářů politického okresu Uhersko-Hradišťského.
František si odsloužil povinnou vojenskou službu a na přelomu roku 1926 - 1927 odjíždí do Argentiny do Buenos Aires, kde pracuje ve svém mlynářském oboru až do roku 1928.
4. dubna 1928 odesílá z Buenos Aires dopis do Břeclavi na Ředitelství státní odborné mlynářské školy k rukám ředitele s tím, že má zájem nastoupit na školu od 1. září 1928, kde uvádí, že má za sebou již 8 let praxe mlynářské, trestán nebyl, je zdráv a má odslouženou službu vojenskou. Žádá ctěné ředitelství o přijetí ke studiu a zároveň je informuje o tom, že je již plnoletý, školu si bude hradit sám, neboť rodiče (matka a otčím) jsou nemajetní a zajímá se o náklady spojené se studiem na této škole, pomůcky, ubytování atd.
Vedení školy mlynářské, která byla v té době jedinou školou svého druhu v celém státě a svou kvalitou byla vyhlášená po celém světě se rozhodlo po zvážení všech okolností, zejména s přihlédnutím k jeho dosavadní mlynářské praxi, znalostem a zkušenostem Františka přijmout. Ten se tedy z Argentiny vrátil zpět do rodné vlasti a studoval v letech 1928-1930 dvouletou mlynářskou školu v Břeclavi. Kromě studentů z Československa zde studovali i zájemci o řemeslo mlynářské z Rakouska, Jugoslávie, Polska, Rumunska, Bulharska, Litvy, ale dokonce i z USA a Argentiny. Je na místě uvést, že studijní výsledky Františka Dohnala byly vynikající. Oba ročníky studoval s výborným prospěchem a z odborných předmětů měl vždy známku výbornou nebo chvalitebnou. Uspět na tak prestižní škole jistě nebylo jednoduché, ale píle, ctižádost a vytrvalost se Františkovi vyplatili. K předmětům, které se v tu dobu probírali na škole v prvním roce matematika, měřičství a průmětnictví, popisné strojnictví, strojnické rýsování, nauka o obilí a mlýnských výrobcích, mlynářství, chemie, čeština, cvičení v dílně, nauka o výživě a pekařství. Po zdárném absolvování prvního roku na něj ve druhém roce čekaly předměty jako mlynářství, elektrotechnika, mechanika, popisné strojnictví, strojnické rýsování, obchodní a směnečná nauka, účetnictví, ale i psaní na stroji a zdravověda. Škola byla zaměřena i na praktickou stránku řemesla a proto k výuce patřilo i cvičení v mlýnské laboratoři a pokusném mlýně, které vedl uznávaný profesor Dr.Ing. Jan Žák. I další vyučující patřili ke špičce v oboru, Františka učil také Josef Cihlář a František Tureček. Měl tedy vynikající profesory, na kterém v dobrém vzpomínal celý život.
Ve zhruba stejnou dobu studovala v Břeclavi na Veřejné obchodní škole i Frida Hőnlingerová, dcera berního ředitele v Břeclavi a později soukromá úřednice. Oba mladí lidé se sblížili při studiích a 5. prosince 1933 se v Břeclavi konala svatba. Františkovi rodiče v tu dobu už nežili, a tak se svatba musela obejít bez nich. Terezie Dohnalová, maminka Františka zemřela v dubnu 1932 za stejně tragických okolností jako její první manžel František Dohnal. Měla 52 let. Svatby nejstaršího syna Františka se tak nedožila.